kamenická dílna

Název: kamenická dílna

Variantní názvy (vč. dialektu): lom, skála, skala

Lokalizace v rámci sídelní jednotky: 

Hrubé zpracování kamenných dílců probíhalo zpravidla bezprostředně u lomu, který byl situován většinou v extravilánu, ale někde přiléhal i k zastavěnému prostoru vesnice. V případě běžného stavebního kamene se jednalo zejména o lomy nadzemní, avšak v případě výjimečných materiálů (např. břidlice, kaolin) vznikaly v některých regionech i lomy podzemní. Nezbytností byla dobrá komunikace pro odvoz zpracovaných výrobků k distribuci nebo suroviny či polotovarů do samostatné dílny.

Charakteristika objektu (stavební / konstrukční řešení):

Vytěžený materiál se zpracovával přímo v rámci lomu v bezpečné a provozně logické vzdálenosti. Při letních horkách se kameníci chránili proti slunci nejjednoduššími přístřešky. Pro případ špatného počasí na jaře a na podzim se budovaly stabilnější polootevřené kůlny. Postačila rámová konstrukce zabedněná prkny s dostatečným přirozeným osvětlením a v případě více pracovníků byl potřeba dostatečný rozestup podle charakteru zpracovávaných prvků, asi kolem 2 m. Pro uložení výrobků mohl posloužit uzavřený také sklad. 

Již na začátku 20. století nebyl však tento způsob zpracování materiálu přímo v lomu častý, přičemž dožíval spíše při menších provozech. Kámen se převážel ke zpracování do stálé kamenické dílny. V případě budování větších staveb se zřizovala ještě v 1. polovině 20. století jako potřebné zázemí „kamenická huť“.

Charakteristika provozu: 

Na naleziště vhodného kamene upozornily zpravidla skalní výstupy, později zemní úpravy při budování silnic či železnic. Tradiční místa těžby dobrého kamene však byla známa již od počátků stabilnějšího osídlování. Spíše pro průmyslovou těžbu až v průběhu 20. století byly prováděny sondy na základě geologických map nebo ve větším objemu pokračováno na starším nalezišti. Pro získání kvalitního materiálu na plnohodnotné zpracování bylo nutné odstranění zeminy a zvětralých vrstev kamene, které mohly být využity pro další účely – jako silniční kamenivo, jednoduché opěrné zdi atd. 

Pracovníci lomu se dělili na lamače a kameníky a dále různé pomocníky. V malých selských lomech byl materiál získáván ponejvíce mechanicky různými nástroji, ale již ve 2. polovině 19. století v menší míře také střelným prachem. Při lámání kamene se užívaly krumpáče, klíny různých tvarů a provedení, kladiva, pro vrtání děr pro střelný prach nebozezy a vrtáky, železné sochory (štanglice). K převozu kamene z lomu pro zpracování sloužily různé vozíky a kolečka.

Na vlastní zpracování používali kameníci při rozměření úhelníku (vinklu), latě (laty), na základní opracování dláta a špice, kramle, mlátky – kladiva (štokhamr), bosové kladivo (pucku), plošinu či pemrlici a v případě výroby zdobných prvků také další nástroje. Pracovní plochu tvořily dřevěné kozy či kamenné stoly s proložením slamou, aby se produkty nepoškodily. Nástroje buď dostávali od majitele lomu na zálohu či měli svoje. Kameníci a lamači zpravidla pocházeli z nižších společenských vrstev podruhů a domkářů, kteří si zaměstnání v lomu kombinovali s drobným hospodářstvím.

Nejobvyklejšími produkty malých lomů byly kromě hrubého stavebního kameniva opracované prvky dlažeb, schodů, prahů, vstupních portálků a nadpraží, kamenných chlévních koryt a žlabů, ale také polních křížů a náhrobků. Odbyt ručně vyráběných kamenných staviv však začala během konce 19. století omezovat průmyslová produkce cementového a cihlářského zboží.

Literatura:

1. ve vazbě na panství Rožnov (resp. Krásno – Rožnov):

Liďák, Petr: Obživa a zaměstnání v Zašové. In: Fišer, Zdeněk (ed.):Zašová v proměnách časů. Zašová: Obec Zašová, 2020, s. 365–401.

Valoušková, Kamila – Španihel, Samuel – Kovářová, Kateřina: Od kamene k soše. Vsetín: Muzeum regionu Valašsko, 2020. 

1. obecně:

Baletka, Ladislav – Paštiková, Jana: Historie a současnost podnikání na Vsetínsku, Valašskomeziříčsku a Rožnovsku. Žehušice: Městské knihy, 2007.

Domluvil, Eduard: Pojednání o různých domácích výrobách lidu valašského. I. O kamenářství v Poličné. Sborník Muzejní společnosti ve Valašském Meziříčí 3, 1899, s. 23–25. 

Janotka, Miroslav – Linhart, Karel: Řemesla našich předků. Praha: Svoboda, 1987.

Jundrovský, R.: Kamenictví pro praktickou potřebu kameníků, stavitelů, zedníků, stavebníků a škol odborných. Praha: I. L. Kober, 1910.

Podroužek, Kamil: Člověk a pískovec. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. Purkyně, 2018