Splavovací nádrže

Název: splavovací nádrž

Variantní názvy (vč. dialektu): klauz (m.), klauza (f.), klauzura, tajch, plavební nádrž, plavební zdrž, Klause

Lokalizace v rámci sídelní jednotky: V extravilánech na horních tocích řek a jejich drobných přítocích. Výstavba nádrží může souviset s dalšími úpravami vodních toků k usnadnění splávky dříví – zejm. zpevňováním dna a břehů pomocí kamenů či dřevěných konstrukcí, napřimováním toků, stavbou splavovacích kanálů a smyků, můstků s hrablemi (rechlemi), úpravami okolí toků pro sezónní skladování dřeva apod.

Charakteristika objektu (stavební / konstrukční řešení): Vodní nádrž sloužící k akumulování plavební vody pro dopravu dřeva v podobě malé údolní přehrady. Konstrukce značně variabilní od jednoduchých sypaných hrází, přes hráze dřevohlinité se zpevňující kostrou z roubených komor, celoroubené hráze z kuláčů a hráze kamenné (zděné). Délka hrází v koruně od jednotek až po vyšší desítky metrů, výška hrází (v Karpatské oblasti obecně) až 15 m, v Beskydech zpravidla nižší. Objem zadržené vody značně variabilní od cca 1000 m3 až po desítky tisíc m3, velikost zaplaveného území též různorodá v závislosti na morfologii terénu. Hráz splavovací nádrže vždy opatřena výpustí umožňující řízenou manipulaci se zadrženou vodou (jednoduchá dřevěná stavidla i složitější železná šoupátka apod.). Výpusť umístěná při patě hráze odlišuje splavovací nádrž od drobných nádrží budovaných v rámci tzv. hrazení bystřin po roce 1884.

Charakteristika provozu: Jediným způsobem dálkové dopravy dříví bylo až do 20. století jeho plavení (splávka, plavba) po vodních tocích. Splávka měla na území střední Evropy dvě hlavní podoby: Plavení jednotlivých polen převážně palivového, kratšího stavebního nebo tzv. důlního dříví, které bylo využíváno převážně na horních a středních tocích řek a potoků a plavení kmenového (dlouhého, stavebního) dřeva v podobě primitivních plavidel – pltí (vorů), které bylo využíváno na středních a dolních tocích řek.

K usnadnění plavby polenového dřeva na horských říčkách a potocích s nepravidelným a po většinu roku, kromě jarního tání sněhu, nedostatečným průtokem byly budovány malé vodní nádrže vč. jejich vzájemně propojených soustav. Postupné řízené odpouštění nádrží umožňovalo buď po delší dobu (až desítky hodin) nadlepšit průtok vodního toku, případně maximálním otevřením stavidel vytvořit jednorázovou „vlnu“. Plavební sezóna tak mohla být prodloužena z jarních měsíců (březen a duben) na většinu roku, což umožňovalo průběžné zásobování hospodářských provozů (hutě, hamry, sklárny, pily) i měst a vesnic palivovým dřevem, resp. dřevem pro výrobu dřevěného uhlí.

Budování splavovacích nádrží bylo technicky, finančně i organizačně značně náročné, a proto vždy probíhalo v režii a pod dohledem pozemkových vrchností (později i státu) a úzce souviselo s organizací lesního hospodářství a celým systémem činností k zajištění dopravy dřeva. Vytěžené dříví bylo po těžbě a přiblížení na krátkou vzdálenost (lidská síla, saně tažené koňmi, smyky) zpravidla dočasně uloženo poblíž potoka či řeky a v době příznivého průtoku, ať už přirozeného nebo zajištěného vypouštěním nádrží, bylo do vody postupně vhazováno a unášeno až na vzdálenost desítek kilometrů. Někdy mohlo být dřevo záměrně naskládáno těsně u břehu a pak přirozeně odplaveno vodou vzedmutou rychlým vypuštěním nádrže. Vzpříčení dřeva v ostrých ohybech toků, na balvanech v řečištích apod. bránili lesní dělníci vybavení okovanými bidly. Celý proces splávky byl proto náročný jak na počet pracovníků, tak jejich vzájemnou koordinaci.

Na místě spotřeby, ale i před jezy, dalšími splavovacími nádržemi apod. bylo dřevo zachycováno pomocí tzv. hrábí (hrable, rechle, Rechen) – šikmo umístěných můstků, pod/před kterými byly do dna vodního toku zaraženy v malých rozestupech kůly. Na vzniklé „mříži“ se plavené dříví zachytilo, bylo z vody vytahováno a přenášeno k uskladnění nebo opět vhazováno do vody (pod jezem, splavovací nádrží) k další splávce. Hrable jsou tedy dalším typem drobného technického objektu, v terénu však v současnosti prakticky nezachytitelným. Se splávkou dřeva souvisela i celá řada dalších menších staveb a zařízení, která však z přirozených příčin (povodně) i kvůli lidské činnosti (meliorace, kanalizace toků, hrazení bystřin) zmizela během 20. století beze zbytku a jejich existenci v zájmovém území lze předpokládat jen na základě analogií z jiných oblastí Karpat. Jedná se především o dláždění dna toků kameny nebo jejich pokrývání kulatinou, dále úpravy ostrých ohybů toků prokopáváním a/nebo obkládáním kameny, palisádami z kuláčů atd. V širším smyslu lze za související specifické objekty považovat i plošiny sloužící k přechodnému skladování dřeva před splávkou a manipulaci s ním, případně i zařízení vázané na voroplavbu (kotviště a vaziště vorů).

Literatura:

  1. ve vazbě na panství Rožnov (resp. Krásno – Rožnov):

LANGER, Jiří a kol.: Beskydy. Stavby a život v nich. Třinec: WART, 2011, s. 200–201.

LANGER, Jiří a kol.: Beskydy. Zdroj práce a obživy. Třinec: WART, 2012, s. 44.

  1. obecně (Valašsko, resp. oblast západních Karpat na území ČR, pouze není-li ani toto dostupné, pak obecněji koncipované práce):

BLAŽKOVÁ, Tereza: Zapomenuté stopy dřevařů na Šumavě. České Budějovice: Bohumír Němec – Veduta, 2019.

FIGUROVÁ, Tatiana: K zachovaným reliktom lesných vodných dopravných zariadení na strednom Slovensku v kontexte historického vývoja. In: Václav Matoušek, Tereza Blažková (eds.): Les a industrializace. Praha: Togga, 2015, s. 133–153.

HOLLISTER-SHORT, Graham: The Other Side of the Coin. Wood Transport Systems in Pre-Industrial Europe. History of Technology 16, 1994, s. 72–97.

JEŘÁBEK, Richard: Karpatské vorařství v 19. století. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1961.

JEŘÁBEK, Richard: Život a práce lidu při vodách Moravského Valašska. Voda v hospodářském, praktickém a obyčejovém životě lidu. Diplomová práce. Brno, 1959.

STEINOVÁ, Šárka (ed.): Z historie lesního dopravnictví / Z histórie lesného dopravníctva / From the forest transport history. Praha: NZM – Banská Bystrica: Lesy Slovenskej republiky, 2012.

UHRÍKOVÁ, Tatiana: Tradičné spôsoby dopravy dreva na dolnej Orave. Slovenský národopis 18, 1970, s. 627–639.